Díky bohu - snad úplně všechno.
Moje dvě fenky - pokud jsem doma - mají volný pohyb po dvoře a zahradě. Na dvůr se denně zajíždí autem a couvá se do garáže a fenky to respektují a před autem, i když neochotně, ustupují. Až jednou …
Cera měla nějaké problémy s polštářky na předních nohách a tak okázale kulhala. Manželka couvala do garáže a mně se zdálo, že fenka se motá kolem auta příliš blízko. Tak jsem na ni zavolal a ona si zcela nepochopitelně lehla - přesně pod zadní kolo. Manželka ji už nemohla vidět a tak v dobré víře, že si psy hlídám, pomaloučku jela. Favorit obsazený jednou osobou najel levým zadním kolem na daunující fenku z boku (mírně šikmo odzadu) přibližně v polovině těla, převrátil ji na bok a přes hřbet, zadek a zadní běhy ji přejel. Dvůr máme velmi tvrdý, je to droboučký, uválcovaný štěrk. V tu chvíli jsem myslel, že je konec. Fenka ale vyskočila a utíkala pryč. Rychle jsem ji naložil a jel s ní k veterináři.
Než jsme se dostali k nějaké prohlídce, museli jsme nejdříve zachraňovat doktorova kocoura, protože fenka o něj jevila upřímný zájem. Veterinář fenku důkladně prohlédl, zejména s ohledem na možná vnitřní zranění, překontroloval kosti, mechaniku pohybu a konstatoval: "Stal se zázrak!"
Mimo dvou malých oděrek a maličko zhmožděné packy se nestalo nic.
Doma Cera chtěla jako obvykle běhat kolem králíkárny a když jsem jí to nedovolil, předvedla mi ukázku, jak se kulhá na všechny čtyři. Druhý den si držela od auta asi metrový odstup. Snad jí to vydrží.