Můj kamarád Tomáš měl výborného pejska slovenského kopova. Vynikající byl především na barvě, dosledy ho viditelně bavily, pracoval trpělivě a vytrvale. Jednou se ale podařilo jeho barvářské schopnosti překonat mojí fence jagdteriérce Felly z Horní studánky. To bylo tak:
Tomáš na čekané brokem postřelil lišku, která po ráně zatáhla na okraji lesa do houštiny. Psa měl samozřejmě sebou a tak ho ihned nasadil na stopu, pes ho dovedl na kraj houštiny, kde Tomáš uviděl ústí melioračního kanálu, usoudil, že liška je uvnitř a psa odebral.
Druhý den jsem přijel na návštěvu, a tak jsme to šli zkusit. Fenka perfektně vypracovala 24 hodin starou stopu až ke kraji houštiny, bez povšimnutí minula ústí kanálu a o kus dál v houštině našla zhaslou lišku.
Poučení je jednoduché, při práci na barvě se má vůdce pouze držet konce řemenu a snažit se psu práci co nejméně komplikovat. Jakékoliv pokusy psu do toho kecat nevedou ke zdárnému výsledku.