Už se Vám stalo, že jste stříleli divočáka od pasu? S jagdteriérem to jde.
Je to už pár let, požádali mě, abych se pokusil dohledat prase. Barvy málo, fenečka (byla to moje Felly z Horní studánky) byla asi v pátém týdnu březosti a po celodenním běhání trochu unavená, moc se mi do toho nechtělo. Ale odříct se to nedá.
Prvních pět set metrů ke kališti jsem sem tam barvu zahlédl, dál už jsem jenom věřil fence. Ležela v řemeni a vlekla mě cestou, častěji necestou po stráni nahoru dolů, tak že jsem co chvíli lezl po čtyřech a co chvíli sjížděl po jílu a spadaném listí bez šance se na stráni udržet. Konečně jsme došli k houštině, pustil jsem řemen a obcházel houští a než jsem si uvědomil, co se děje, na druhém konci jsem už jen slyšel hlášení feny a viděl mizet konec řemenu v podrostu.
Po chvíli Felly zjistila, že to s řemenem nepůjde, zůstala stát a nechala se dojít. Kde je prase jsem v té chvíli nevěděl, tak jsem ji vypustil. Uvidíme. Fenka vyrazila dalších asi 100 metrů do kopce a zůstala stát před velikým křovím, do kterého vůbec nebylo viděl. Jen jsem tušil, že prase je uvnitř a marně přemýšlel, co počít. Došel jsem až skoro k fence a bezradně se zastavil. Volal jsem na další lovce, ale všichni byli daleko, stejně jako černý labrador, který volně sledoval barvu za námi.
Najednou Felly vyrazila do křoví. Co se dělo uvnitř nevím, ale výsledkem bylo, že prase udělalo výpad proti ní. Fena couvala, držela si tak deset patnáct centimetrů odstup od ryje. Prase bylo vzteky bez sebe, zato na fence jsem zahlédl výraz uspokojení. Přivedla mi divočáka tak na dva metry - po ráně se zlomil v ohni.
Jednalo se o asi osmdesátikilového lončáka, bachyňku. Původní zranění, pro které jsme ho dohledávali, bylo pozoruhodné. Chyběla mu špička paznechtu na předním běhu, asi tak velká jako nehet na palci lidské ruky.
Za chvíli dorazil k divočákovi také labrador a svalil se, viditelně vyčerpán, vedle něho.
Po tomto zážitku mi nikdo nevysvětlí, že se pes řídí nějakými instinkty, podmíněnými reflexy a podobnými blbostmi. To, co fenka předvedla, bylo výsledkem zralé úvahy, jaké jsem v té chvíli já nebyl schopen.
Tak se stalo, že moje druhá fenečka Cera od Třívrché borovice byla v těsném kontaktu s divočákem už tři týdny před tím, než se narodila.