Tohle je vzpomínka na mého prvního jaga, kterým byl Ero z Horní Studánky.
Bylo to na jedné z prvních společných vycházek, Ero byl sotva 10, 12 týdnů starý. Seděli jsme brzy ráno na kazatelně a v tom na louku asi 300 metrů od nás vyšel lišák a dal se do myškování. Šup z kazatelny a za ním. Vodítko jsem samozřejmě neměl a pes mě neposlouchal. Takže když jsem došoulal na dostřel, pes byl na půli cesty mezi mnou a liškou. Riskovat kontakt se nedalo a tak první kulová rána, kterou Ero v životě slyšel, mu šla tak 20 cm nad hlavou. Lišáka jsem sice minul, ale hlavní bylo, že pes se rány vůbec nelekl, snad ji ani nezaregistroval. Střílení bral pak už vždycky jako samozřejmost.
Druhý podobný zážitek mám již z lovu holé srnčí, Erovi bylo asi půl roku. Leželi jsme na zemi, pes odložený na volno vedle mě. Stará srna přišla asi na 50 kroků, chystal jsem se střílet. Pes se choval vzorně, ale bylo vidět, že jen hoří touhou vyrazit a lovit. Při střelbě jsem ho již nemohl sledovat, mám zato, že vyrazil v okamžiku výstřelu. Srna s ranou na komoru vyrazila tryskem k lesu, ale stihla udělat jen dva skoky. Ero jí zastoupil cestu a hrdelním chvatem ji strhl k zemi a udržel, dokud nezhasla. Byl to jeho první kontakt se srnčím a snad i první praktická zkušenost s postřelenou zvěří.
Každý správný příběh má svoji pointu a plyne z něho poučení. To moje přišlo brzy a bylo tvrdé a nekompromisní. Pejsek vyspíval a rostlo jeho sebevědomí. Nejvíce mu narostlo po kontaktu se škodnou, který jsem upospíchal. Kočku v kleci jsem zkusil na jeho devíti měsících. Klec, kterou jsem sám sotva unesl, si koulel po louce a byl by si jistě vylámal zuby. Tak jsem klec otevřel a Erovo sebevědomí narostlo víc, než byl chopen unést. Hned následující den mi odběhl po jakési stopě a víc jsem ho neviděl. To mu bylo asi 9 měsíců. Hledání bylo marné, jen nějaké pověsti, že ho někdo sežral. Nic ověřeného.
Ale nejhezčí zážitek s Erem se stal u nás doma, když se manželka vrátila se synem z porodnice. Pejsek se postavil na zadní, chvíli si prohlížel, co to tam na stole přebalujeme a pak kluka olízal. Tak ho převzal pod svoji ochranu. Ani stopa po nějaké žárlivosti nebo něco podobného. A přece mu bylo jasné, že již nebude středem pozornosti jako dosud.